TRÓJSTYKWitamy na styku trzech granic. Właśnie tutaj spotykają się granice: Polski, Czech i Niemiec. To wyjątkowe miejsce jest popularnym celem wycieczek pieszych i rowerowych, oraz atrakcyjnym przystankiem podczas spływów kajakowych Nysą Łużycką. Trójstyk znany jest z międzynarodowych spotkań i integracji społeczności lokalnej trzech narodów. To także historyczny punkt centralnych obchodów wejścia Polski i Czech do Unii Europejskiej w 2004 roku.

TrojzemíVítejte v regionu Trojzemí. Tam, kde se potkávají hranice Polska, České republiky a Německa.
Toto jedinečné místo je oblíbeným místem pro pěší i cyklistické výlety, stejně tak i atraktivní
zastávkou při jízdě na kánoích po Nise. Trojzemí je známo díky mezinárodním setkáním,
spolupráci místních obcí a jejich obyvatel. Je také historickým místem ústředních oslav přistoupení Polska a České republiky do Evropské unie v roce 2004.

DreiländereckWillkommen im Dreiländereck. Hier treffen sich die Grenzen Polens, Tschechiens und
Deutschlands. Dieser einzigartige Ort ist ein beliebtes Ziel für Wander- und Radtouren
sowie ein attraktiver Haltepunkt bei Kanutouren auf der Neiße. Das Dreiländereck ist bekannt
für internationale Treffen und die Zusammenarbeit der in ihm liegenden Kommunen
und ihrer Bevölkerung. Es bildete den historischen Ort der zentralen Feierlichkeiten
des Beitritts Polens und der Tschechischen Republik zur Europäischen Union im Jahr 2004.


ALEJA ŻYTAWSKA – DUMNE CENTRUM MIASTADawna ulica Waryńskiego – niemal zupełnie zniszczona podczas powodzi w 2010 roku. Po
remoncie, który obejmował między innymi odbudowę jezdni, chodników, infrastruktury
świetlnej, a także zaprojektowanie „małej architektury” Aleja Żytawska stała się pięknym
miejscem, które zdobi centrum miasta. Najbardziej reprezentacyjny jest modelowo odrestaurowany „Dom Zegarmistrza”, w którym zarówno mieszkańcy Miasta i Gminy Bogatynia, jak i odwiedzający turyści mogą spędzić czas w znakomitej atmosferze, delektując się przy tym przepysznymi daniami.

Žitavská alej – hrdé centrum městaBývalá Waryńska ulice byla během povodní v roce 2010 téměř zcela zničena. Po obnově, která
zahrnovala rekonstrukci ulic, chodníků a „drobné architektury“, se stala Žitavská alej krásným
místem, které zdobí centrum města. Nejreprezentativnější je modelově zrestaurovaný „Dům
hodináře” (Dom Zegarmistrza), ve kterém mohou jak obyvatelé města i obce Bogatynia, tak
i návštěvníci, trávit v příjemném prostředí volný čas a zároveň si vychutnávat lahodná jídla.

Zittauer Allee – Das Juwel der Innenstadt
Die ehemalige Waryński-Straße wurde während der Flut 2010 fast vollständig zerstört. Nach
der Renovierung, die unter anderem die Rekonstruktion der Straßen, der Bürgersteige sowie
„die kleine Architektur“ umfasste, wurde Aleja Żytawska zu einem wunderschönen Ort, der
die Innenstadt schmückt. Am repräsentativsten ist das modellhaft restaurierte „Haus des
Uhrmachers” („Dom Zegarmistrza“), in dem sowohl die Bewohner der Stadt und der Gemeinde von Bogatynia als auch Besucher ihre Freizeit in einer großartigen Atmosphäre verbringen und dabei leckere Gerichte genießen können.


KRAINA DOMÓW PRZYSŁUPOWYCH
Bogatynia to wyjątkowe miejsce na architektonicznej mapie Polski. Wizytówką miasta jest
bez wątpienia zabudowa przysłupowo-zrębowa, zwana również zabudową łużycką. Łączy
ona w sobie zalety słowiańskiej konstrukcji zrębowej i przybyłej z głębi Niemiec techniki szachulcowej. Charakterystyczne dla domów przysłupowo-zrębowych są zaokrąglone drewniane łuki. Zachowują one proporcje izby belkowej i często noszą ciężar całego pietra, względnie dachu. Wiele z budynków posiada również elementy zdobnicze – portale drzwiowe, opaski okienne czy też dekorowane słupy.

Kraj podstávkových domů
Bogatynia je jedinečné místo na architektonické mapě Polska. Vizitkou města je nepochybně
soubor podstávkových domů, známý také jako „lužický komplex“. Tento stavební styl kombinuje výhody slovanské blokové konstrukce a technik, které pochází z hlubokého Německa. Typické pro tyto domy jsou dřevěné oblouky. Přizpůsobují se světnici a často nesou váhu celého horního patra nebo střechy. Mnoho budov má také dekorativní prvky, např. portály dveří, ohraničení oken nebo zdobené sloupy.

Land der Umgebindehäuser
Bogatynia ist ein einmaliger Ort auf der Architekturkarte Polens. Das Stadtmarkenzeichen
ist zweifellos der Komplex der Umgebindehäuser, auch Lausitzer Komplex genannt. Diese
Bauart verknüpft die Vorteile der slawischen Blockkonstruktion und der Flechtwerkwand –
Technik, die aus Deutschland übernommen wurde. Typisch für Flechtwerk- und Blockhäuser
sind hölzerne Rundbögen. Sie passen sich der Blockstube an und tragen oft das Gewicht des
gesamten Obergeschosses bzw. Dachs. Viele von den Gebäuden verfügen auch über dekorative Elemente, z.B. Türportale, Fensterbänder oder verzierte Säulen.


KOPALNIA WĘGLA BRUNATNEGO „TURÓW”
Jeden z największych i najważniejszych zakładów przemysłowych w tej części Dolnego Śląska. Zasadniczym przedmiotem działalności Kopalni Węgla Brunatnego Turów jest wydobywanie i przetwarzanie węgla brunatnego oraz surowców towarzyszących. Zakład, którego historia sięga ponad 100 lat, modelowo łączy tradycję z nowoczesnością. Roczne wydobycie to ok. 8 mln ton węgla. Powierzchnia odkrywki wynosi 2487 ha.

Důl na těžbu hnědého uhlí „Turów”
Těžba hnědého uhlí je jedním z největších a nejvýznamnějších průmyslových odvětví v této části Dolního Slezska. Hlavní činností dolu Turów je těžba a zpracování lignitu a podobných surovin. Společnost s více jak stoletou historií propojuje tradicí a současnost. Její roční produkce činí zhruba 8 milionů tun uhlí a rozloha skrývky je 2487 ha.

Braunkohlebergbau „Turów”
Der Braunkohlebergbau ist eine der größten und wichtigsten Industriebetriebe in diesem Teil Niederschlesiens. Die Haupttätigkeit der Braunkohlegrube Turów ist die Gewinnung und Verarbeitung von Braunkohle sowie Begleitressourcen. Der über 100 Jahre alte Betrieb verbindet Tradition und Moderne. Die Jahresproduktion beträgt rund 8 Millionen Tonnen Kohle. Das Gebiet ist 2487 ha groß.


ELEKTROWNIA TURÓW
Zbudowana w Kotlinie Żytawskiej, stanowiącej część Bramy Łużyckiej dzielącej Rudawy od Sudetów, jest jedną z największych elektrowni cieplnych w Polsce. Paliwem podstawowym jest węgiel brunatny, dostarczany przenośnikami taśmowymi z pobliskiej Kopalni. Elektrownia jest najnowocześniejszym, spełniającym wszystkie wymogi w zakresie parametrów ekologicznych Unii Europejskiej, zakładem produkującym energię elektryczną, także z wykorzystaniem odnawialnych źródeł energii w postaci biomasy pochodzenia leśnego i rolnego. Wraz z sąsiadującą Kopalnią są największymi zakładami pracy w gminie.

Elektrárna Turów
Elektrárna byla postavena v Žitavské pánvi, které je součástí Lužické brány a odděluje hřeben nazývaný „Landeshut – zemský klobouk“ od Sudet. Je to jedna z největších tepelných elektráren v Polsku. Základním palivem je hnědé uhlí, které je dopravováno pásovými dopravníky z nedalekého dolu. Elektrárna je nejmodernější elektrárenskou společností, která splňuje všechny požadavky environmentálních parametrů Evropské unie, neboť využívá obnovitelné zdroje energie ve formě lesní a zemědělské biomasy. Společně se sousedním dolem je jedním z největších zaměstnavatelů v obci.

Kraftwerk Turów
Das Kraftwerk wurde im Zittauer Tal erbaut, das Teil des Lausitzer Tors ist und den Landeshuter Kamm von den Sudeten trennt. Es ist eines der größten Wärmekraftwerke in Polen. Der Grundbrennstoff ist Braunkohle, die von Bandförderern aus einem nahe gelegenen Bergwerk gefördert wird. Das Kraftwerk ist der modernste stromerzeugende Betrieb, der alle Anforderungen hinsichtlich der ökologischen Parameter der Europäischen Union erfüllt, da er auch erneuerbare Energiequellen in Form von forstlicher und landwirtschaftlicher Biomasse verwendet. Zusammen mit dem benachbarten Bergwerk zählt es zu den größten Arbeitgebern in der Gemeinde.


OBÓZ PRACY PRZYMUSOWEJ W SIENIAWCE


Na wzgórzu w miejscowości Sieniawka (do 1945 Kleinschönau) dominującym elementem architektury jest zespół budynków, które powstały przed wybuchem drugiej wojny światowej jako koszary wojskowe. W trakcie wojny budynki zmieniły swoje przeznaczenie ze względu na pogarszającą się sytuację militarną oraz gospodarczą III Rzeszy i od 1944 roku zostały zaadaptowane na fabrykę zbrojeniową przemysłu lotniczego. 20 marca 1944 powołano spółkę o nazwie Zittwerke Aktiengesellschaft, której głównym celem było wytwarzaniem silników odrzutowych Jumo 004. Oprócz wykwalifikowanych robotników oraz pracowników przymusowych w Zittwerke pracowali także więźniowie utworzonej tam od 28 października 1944 filii obozu koncentracyjnego Gross-Rosen. W lutym 1945 personel Zittwerke wraz z parkiem maszynowym został ewakuowany a obóz w Sieniawce stał się miejscem tymczasowego stacjonowania (tzw. Verbindungsstelle) dla obozu w Auschwitz. Nieludzkie warunki pobytu oraz znikome racje żywnościowe spowodowały śmierć co najmniej 266 osób, jednakże ta liczba jest z pewnością większa.
Bezpośrednio po zakończeniu wojny dawne niemieckie koszary wojskowe w Sieniawce stały się do 14 października 1945 roku obozem dla niemieckich jeńców wojennych oraz ludności cywilnej.

Nucený pracovní tábor v Sieniawce

Na vrcholku v obci Sieniawka (do roku 1945 Kleinschönau) je dominantním prvkem architektury skupina budov, které byly postaveny před vypuknutím druhé světové války jako vojenské kasárny. Během války, v souvislosti se zhoršující se vojenskou a ekonomickou situací Třetí říše, změnily tyto budovy svůj účel a od roku 1944 byly přeměněny na zbrojní továrnu pro letecký průmysl. 20. března 1944 byla založena společnost s názvem „Zittwerke Aktiengesellschaft” jejíž hlavní náplní byla výroba proudových motorů pro Jumo 004. Kromě kvalifikovaných dělníků a nuceně nasazených pracovníků pracovali v Zittwerke také vězni pobočky koncentračního tábora Gross-Rosen, která zde byla zřízena od 28. října 1944. V únoru 1945 byl personál Zittwerke spolu se strojním parkem evakuován a tábor v Sieniawce se stal místem dočasného umístění pro tábor v Osvětimi (tzv. Verbindungsstelle). Nelidské životní podmínky a zanedbatelné dávky potravin vedly ke smrti nejméně 266 lidí, ale toto číslo je jistě ještě vyšší. Bezprostředně po skončení války, se bývalé německé vojenské kasárny v Sieniawce staly až do 14. října 1945 táborem pro německé válečné zajatce i civilisty.

Das Lager für Zwangsarbeiter in Sieniawka

Auf dem Hügel im Ort Sieniawka (bis 1945 Kleinschönau) dominiert ein Gebäudeensemble, das vor dem Ausbruch des Zweiten Weltkriegs als Militärkaserne errichtet wurde. Während des Krieges änderten die Gebäude aufgrund der sich verschlechternden militärischen und wirtschaftlichen Lage des Dritten Reiches ihren Zweck und wurden ab 1944 zu einer Waffenfabrik der Luftfahrtindustrie umgebaut. Am 20. März 1944 wurde die Zittwerke Aktiengesellschaft mit dem Hauptzweck der Herrstellung von Jumo 004- Triebwerken gegründet. In den Zittwerken arbeiteten neben Facharbeitern und Zwangsarbeitern auch Häftlinge der dort ab 28. Oktober 1944 eingerichteten Außenstelle des KZ Groß-Rosen. Im Februar 1945 wurde das Personal der Zittwerke samt Maschinenpark evakuiert und das Lager in Sieniawka zur vorübergehenden Stationierung (sog. Verbindungsstelle) für das Lager Auschwitz. Unmenschliche Lebensbedingungen und vernachlässigbare Lebensmittelrationen führten zum Tod von mindestens 266 Menschen, aber diese Zahl ist sicherlich höher. Unmittelbar nach dem Kriegsende, bis zum 14. Oktober 1945, wurde die ehemalige deutsche Militärkaserne in Sieniawka zu einem Lager für deutsche Kriegsgefangene und Zivilisten.

 

NEOGOTYCKI KOŚCIÓŁ PW. NIEPOKALANEGO POCZĘCIA NAJŚWIĘTSZEJ MARII PANNY
Kościół wzniesiony został w 1868 roku przez zakon cysterek jako kościół przyklasztorny. Ustawiony w kierunku wschodnim trzynawowy budynek, został zaprojektowany w stylu neogotyckim, na planie krzyża łacińskiego z trójbocznie zakończonym prezbiterium i masywem wieżowym w fasadzie zachodniej. We wnętrzu zachował się bogaty kamieniarski detal architektoniczny. Wyposażenie w większości pochodzi z czasów budowy kościoła, są to ołtarze, ambona, prospekt organowy, zespół witraży, rzeźby i obrazy oraz elementy rzemiosła.

Novogotický kostel neposkvrněného početí svaté panny Marie
Kostel byl postaven cisterciáckým řádem v roce 1868 jako klášterní kostel. Trojlodní budova orientovaná na východ byla navržena v novogotickém slohu, podle vzoru latinského kříže s trojstranným presbytářem a věží na západním průčelí. Uvnitř jsou bohaté architektonické detaily, které dodnes dokumentují řemeslnou zručnost kameníků. Většina těchto detailů pochází z doby stavby kostela. Vedle oltáře zde můžete obdivovat kazatelnu, varhany, vitráže, sochy, malby a další umělecko-řemeslné prvky.

Neogotische Kirche St. Maria
Die Kirche wurde 1868 vom Zisterzienserorden als Klosterkirche errichtet. Das dreischiffige Gebäude, das nach Osten ausgerichtet war, wurde im neugotischen Stil, auf dem Grundriss des lateinischen Kreuzes mit einem dreiseitigen Presbyterium und einem Turm in der Westfassade entworfen. Im Innern gibt es reichhaltige architektonische Details, die die Kunstfertigkeit des Steinmetzhandwerks noch heute vor Augen führen. Die meisten dieser Details stammen aus der Zeit des Kirchenbaus. Es sind Altäre, Kanzel, Orgelprospekt, Buntglasfenster, Skulpturen und Bilder sowie andere kunsthandwerkliche Elemente.


BAROKOWY KOŚCIÓŁ PW. ŚW. BARŁOMIEJA
Barokowa budowla wznosi się w Działoszynie. Po renowacji i konserwacji wnętrza kościół jest perłą pośród obiektów sakralnych w całym regionie. Świątynia powstała w końcu XIV stulecia, poświęcona przez praskiego biskupa Petrusa w 1493 roku. Majestatyczna bryła kościoła wraz z wyniosłą wieżą i XVII wieczną plebanią górują nad okolicą i wspaniale komponują się z górnołużyckim krajobrazem. W murach magistralnych znajdziemy kamienne epitafia z końca XVIII w., a wewnątrz drewniany prospekt organowy z 1672 r.

Barokní kostel sv. Bartoloměje
Barokní stavba kostela se tyčí nad Działoszynem. Po rekonstrukci se stal kostel perlou mezi sakrálními stavbami v celém regionu. Chrám byl postaven na konci 14. století a vysvěcen v roce 1493 pražským biskupem Petrem. Majestátní podoba kostela – spolu s vysokou věží a presbytářem ze 17. století – dominuje této oblasti a spoluvytváří jedinečný charakter hornolužické krajiny. V mohutných zdech najdeme kamenné epitafy z konce 18. století, uvnitř pak dřevěný chór s varhany z roku 1672.

Barockkirche St. Bartholomäus
Das Barockgebäude erhebt sich in Działoszyn. Nach der Renovierung und Sanierung ist die Kirche eine Perle unter den Sakralbauten in der ganzen Region. Der Tempel wurde Ende des 14. Jahrhunderts gegründet und 1493 vom Prager Bischof Petrus eingeweiht. Die majestätische Form der Kirche – zusammen mit dem hohen Turm und dem Presbyterium aus dem 17. Jahrhundert -überragt das Gebiet und steht mit der Oberlausitzer Landschaft im Einklang. In den Hauptmauern sind ein Stein-Epitaph aus dem Ende des 18. Jahrhunderts und ein hölzerner Orgelprospekt aus dem Jahr 1672 zu finden.


IZBA REGIONALNA
W zabytkowym budynku szkoły w Działoszynie, w miejscu gdzie jeszcze przed II wojną światową istniała kaplica, powstało małe regionalne muzeum, które posiada w swoich bogatych zasobach zbiory mebli, przedmiotów użytkowych, fotografii i dokumentów oraz wiele innych eksponatów. Powstało ono w 1988 roku z inicjatywy nauczyciela historii – Ryszarda Zawadzkiego. Izba regionalna, nie tylko doskonałe ożywia odbywające się tam lekcje historii, ale także stanowi cel wycieczek z Polski i zagranicy.

Regionální světnice
V historické budově školy v Działoszyně, na místě, kde se před druhou světovou válkou nacházela kaple, bylo zřízeno malé regionální muzeum. Má bohatou sbírku nábytku, nádobí, fotografií a dokumentů a mnoha dalších exponátů. Muzeum vzniklo v roce 1988 z iniciativy učitele historie Ryszarda Zawadzkiho. Regionální světnice je nejen živou lekcí historie, ale slouží také jako turistický cíl pro návštěvníky z celého Polska i ze zahraničí.

Regionale Kammer
In dem historischen Schulgebäude in Działoszyn, an einem Ort, an dem sich vor dem Zweiten Weltkrieg eine Kapelle befand, wurde ein kleines regionales Museum eingerichtet. Dieses verfügt über reichhaltige Sammlungen an Möbeln, Gebrauchsgegenständen, Fotografien und Dokumenten, sowie viele weitere Exponate. Es wurde 1988 auf Initiative des Geschichtslehrers Ryszard Zawadzki gegründet. Die regionale Kammer eignet sich nicht nur einen lebendigen Geschichtsunterricht, sondern dient auch als Reiseziel für Touristen aus ganz Polen und dem Ausland.


DWORZEC HISTORYCZNY
Dworzec Historyczny powstał z inicjatywy Bractwa Ziemi Bogatyńskiej w 2014 roku. W dwóch pomieszczeniach oddanych dla turystów możemy odbyć swoistą podróż w przeszłość do czasów, kiedy Bogatynia widniała na mapach jako Rychwałd. Znajdziemy tam udokumentowane ślady osadników wojskowych, jak też elementy gospodarstwa domowego Łużyczan oraz ich następców. Dworzec Historyczny zlokalizowany jest w samym centrum miasta. Turyści chcący odwiedzić bogatyńskie muzeum proszeni są o wcześniejszy kontakt telefoniczny – 510 275 707.

Historické nádraží
Historické nádraží vzniklo v roce 2014 z iniciativy vlasteneckého spolku (Bractwo Ziemi Bogatyńskiej). Ve dvou místnostech, které jsou přístupné turistům, můžeme zažít jedinečnou cestu časem do doby, kdy byla na mapách Bogatynia zaznamenána jako Rychwałd. Nalezneme zde zdokumentované stopy vojenských osadníků, hospodářské vybavení domácnosti Lužanů a jejich nástupců. Historické vlakové nádraží se nachází v centru města. Turisté, kteří by chtěli navštívit to muzeum v Bogatynii, nechť kontaktují telefonicky provozovatele na čísle +48 510 275 707.

Historischer Bahnhof
Der historische Bahnhof wurde 2014 auf Initiative des Vaterstadtvereines (Bractwo Ziemi Bogatyńskiej) gegründet. In zwei Räumen, die für Touristen zugänglich sind, können wir eine besondere Zeitreise unternehmen, als Bogatynia als Rychwałd auf den Karten stand. Dort finden wir dokumentierte Spuren von Siedlern oder Elementen des sorbischen Haushalts und ihrer Nachfolger. Der historische Bahnhof befindet sich im Zentrum der Stadt. Touristen, die das Bogatyniaer Museum besuchen möchten, werden gebeten, einen Termin unter der Telefon-Nr. +48 510 275 707 zu vereinbaren.


PRZEŁOM NYSY ŁUŻYCKIEJ

Dolina Nysy stanowi wyraźnie wyodrębniony region w krajobrazie Obniżenia Żytawsko-Zgorzeleckiego. Jest to niewielka dolina rzeczna, położona na wysokości około 200 m n.p.m. Charakterystycznym elementem krajobrazu doliny są terasy akumulacyjne oraz przełomowy odcinek od Trzcińca do Posady, gdzie obserwujemy strome, miejscami urwiste i skaliste zbocza. Krajobraz stanowi mozaikę wielu elementów od teras, zadrzewionych skarp, obszarów zalewowych po uprawne pola.

Kotlina Nisy
Údolí Nisy je velmi různorodá oblast, která se nachází v krajině žitavsko-zhořelecké nížiny. Je to malé říční údolí, které se nachází ve výšce asi 200 m nad mořem. Charakteristickým prvkem údolní krajiny jsou akumulační terasy a kotlina z Trzcińce (Rusdorfu) do Posady (Rohnau), kde je možné pozorovat strmé, částečně svažité a skalnaté svahy. Krajina je mozaikou mnoha prvků, od teras, zalesněných svahů, záplavových oblastí až po obdělávaná pole.

Durchbruch der Neiße
Das Neißetal ist eine sehr abwechslungsreiche Region eingebettet in die Landschaft der Zittau-Görlitzer Senke. Es ist ein kleines Flusstal, welches sich etwa 200 m über dem Meeresspiegel befindet. Ein charakteristisches Element der Tallandschaft sind die Akkumulationsterrassen und eine Durchbruchstrecke von Rusdorf bis nach Rohnau, wo man steile, teilweise abschüssige und felsige Hänge beobachten kann. Die Landschaft ist ein Mosaik aus vielen Elementen, von Terrassen, bewaldeten Hängen, Überschwemmungsgebieten bis zu bewirtschafteten Feldern.


MOST KOLEJOWY ZITTAU – PORAJÓW
Zwany także „Wiaduktem Doliny Nysy” przez rzekę graniczną łączy Niemcy z Polską. Kamienna budowla powstała w latach 1853–1859, składa się z 39 łuków o łącznej długości 741 m i 18 m wysokości. Jest to jeden z największych i najstarszych mostów kolejowych w Niemczech. Linia kolejowa przebiega tranzytem przez terytorium Polski niecałe 3 km, następnie przekracza granice polsko-czeską.

Železniční most Zittau – Porajów

Most nazývaný také „Viadukt údolí Nisy” spojuje Německo a Polsko přes hraniční koryto řeky. Kamenná konstrukce byla postavena v letech 1853 až 1859 a skládá se z 39 oblouků o celkové délce 741 m a výšce 18 m. Je to jeden z největších a nejstarších železničních mostů v Německu. Železniční trať vede přes Polsko necelé 3 km a poté překračuje dál přes polsko-českou hranici.

Eisenbahnbrücke Zittau – Porajów
Auch „Viadukt des Neißetals” genannt, verbindet die Brücke Deutschland und Polen über den Grenzfluss hinweg. Die Steinkonstruktion wurde zwischen 1853 und 1859 erbaut und besteht aus 39 Bögen mit einer Gesamtlänge von 741 m und einer Höhe von 18 m. Sie ist eine der größten und ältesten Eisenbahnbrücken Deutschlands. Die Eisenbahnlinie verläuft weniger als 3 km durch Polen und überquert dann die polnisch-tschechische Grenze.


„SKAŁKI” W MARKOCICACH
W Markocicach – malowniczej części Bogatyni warto zwrócić uwagę na obecnie już niefunkcjonujący kamieniołom, który powstał na potrzeby budowy kombinatu energetycznego na początku lat 60 XX wieku. Wyrobisko odsłoniło bazaltowe wnętrze wzgórza, a niemal pionowa grań stanowi obecnie znakomite urozmaicenie krajobrazu.

„Skalky” v Markočicích
V Markočicích, malebné místní části Bogatynii, stojí za to zavítat do lomu, který je nyní již zavřený a jehož kameny byly na počátku šedesátých let použity na stavbu elektrárny. Těžba odkryla vnitřek čedičového kopce a téměř vertikální stěny vytváří nyní jedinečnou krajinu.

„Felschen” in Markocice
In Markocice – dem malerischen Ortsteil von Bogatynia – lohnt es sich, einen Blick auf den heute stillgelegten Steinbruch zu werfen, dessen Steine Anfang der 1960er Jahre für den Bau eines Kraftwerks genutzt wurden. Der Abbauraum legte das Innere des Hügels aus Basalt frei, und der fast senkrechte Gran ist jetzt eine hervorragende Landschaftsabwechslung.


URZĄD MIASTA I GMINY BOGATYNIA
Miejsce, w którym zapadają najważniejsze decyzje dotyczące funkcjonowania Miasta i Gminy Bogatynia. W gmachu bogatyńskiego ratusza odbywają się sesje Rady Miejskiej oraz spotkania mieszkańców z Burmistrzem. Budynek zdobiony przez oryginalne witraże datowany jest na początek XX wieku. Od samego początku pełnił funkcję reprezentacyjną. Urząd znajduje się przy głównej arterii miejskiej – ul. Daszyńskiego 1.

Úřad města a obce Bogatynia
Je místem, kde jsou činěna nejdůležitější rozhodnutí týkající se města a obce Bogatynia. V budově radnice v Bogatynii se konají zasedání městské rady i setkání obyvatel se starostou. Budova, zdobená originálními vitrážemi, byla postavena na počátku 20. století. Od počátku měla reprezentativní funkci. Radnice se nachází na hlavní ulici města – ul. Daszyńskiego 1.

Stadt- und Gemeindeverwaltung Bogatynia
An diesem Ort werden die wichtigsten Entscheidungen bezüglich der Stadt und Gemeinde Bogatynia getroffen. Im Gebäude des Rathauses von Bogatynia finden Sitzungen des Stadtrats und Zusammenkünfte der Bewohner mit dem Bürgermeister statt. Das mit originalen Buntglasfenstern verzierte Gebäude wurde Anfang des 20. Jahrhunderts erbaut. Von Anfang an hatte es eine repräsentative Funktion. Die Behörde befindet sich an der Stadthauptstraße – ul. Daszyńskiego 1.


BOGATYŃSKI OŚRODEK KULTURY
Dziś – kulturalne centrum miasta i gminy Bogatynia, niegdyś – elektrownia zasilająca w energię elektryczną osiedla na terenie miasta. Tak na przestrzeni ponad 115 lat zmieniała się funkcja bardzo charakterystycznego budynku, który bez wątpienia jest chlubą Bogatyni. Wzniesiona z klinkierowej cegły budowla funkcje elektrowni pełniła do 1929 roku. Następnie poprzez ośrodek szkolenia poborowych, magazyny farbiarni, Bibliotekę Publiczną, w 1980 roku stała się Bogatyńskim Ośrodkiem Kultury i do dnia dzisiejszego zaprasza mieszkańców gminy na konkursy, spektakle, koncerty oraz seanse filmowe w Kinie „Kadr 3D”.

Kulturní centrum Bogatynii
Bývalá elektrorozvodna, která kdysi dodávala elektrickou energii domům ve městě, je dnes kulturním centrem města a obce Bogatynia. Za více než 115 let se změnila funkce této velmi charakteristické budovy, která je bezesporu chloubou města. Budova s cihlovým obložením sloužila až do roku 1929 jako elektrárna. Poté byla využívána jako školicí středisko pro brance a sklad barev, veřejná knihovna a dnes je zde kulturní centrum Bogatynii, které zve obyvatele a návštěvníky města na představení, koncerty a promítání filmů v kině „Kadr 3D“.

Bogatyniaer Kulturzentrum
Das einstige Kraftwerk, welches früher die Siedlungen der Stadt mit Strom versorgte, bildet heutzutage das kulturelle Zentrum der Stadt und Gemeinde Bogatynia. Über einen Zeitraum von mehr als 115 Jahren hat sich die Funktion des sehr charakteristischen Gebäudes, welches zweifellos der Stolz der Stadt ist, verändert. Das Klinker-Gebäude diente bis 1929 als Kraftwerk. Danach wurde es als Schulungszentrum für Wehrpflichtige, Färbereilager und Öffentliche Bibliothek genutzt, bis es 1980 zum Bogatyniaer Kulturzentrum wurde und lädt auch heute die Einwohner und Besucher der Gemeinde zu Wettbewerben, Vorstellungen, Konzerten und Filmvorführungen im Kino „Kadr 3D” ein.